Rozhovor s Robertem Schmidem
Jasný mandát pro všechny
Ať je to zase jednoduché! Neexistuje jednodušší způsob, jak shrnout směr vývoje celé SIH. Jak snadné je však vědomě zjednodušovat, zeštíhlovat, a tedy zefektivňovat procesy ve stále složitějším pracovním světě? A vykládají si všichni toto poselství stejně? Na to jsme se zeptali Roberta Schmida osobně. Zde je úryvek z rozhovoru:
„Ať je to zase jednoduché!“ To je vaše poslání vůči zaměstnancům, pane Schmide. Na druhou stranu je svět práce stále složitější. Jaké jsou toho příčiny?
Ve stále složitějším pracovním světě potřebujeme odborníky, kteří mají tendenci – pokud si nedáme pozor – vše ještě více komplikovat. Vznikají předpisy a definují se normy, které – pokud je podrobně prozkoumáte – nelze všechny splnit, aniž by se zničila ekonomika a prosperita.
V rozhovoru z ledna 2024 mluvíte o „kontrolerech, kteří kontrolují jiné kontrolery“ – co se tu děje špatně?
Kromě toho, že tento vývoj považuji za vnucování, vidím v něm pouhé přenášení odpovědnosti. Kdo chce v dnešní době nést odpovědnost za své činy a rozhodnutí? Je mnohem snazší přenést ji na odborníka, auditora nebo regulátora ochrany údajů. Kdyby každý jednoduše převzal odpovědnost, která mu byla přidělena, bez jakýchkoli „pokusů o přesunutí odpovědnosti“, pak by vše bylo mnohem pragmatičtější.
Mohl byste nám uvést konkrétní příklad?
Je jich samozřejmě mnoho. Stačí si vzít nový zákon o dodavatelském řetězci. Už jen to, že na toto téma existuje samostatná příručka, ukazuje, jak se z důležitého tématu dá udělat složitý konstrukt. A aby bylo vše správně – a jsme opět u té nemilované odpovědnosti – obsahuje tato příručka také odborné tipy a odkazy na podrobnější obsah.
Co vlastně zákon o dodavatelském řetězci upravuje?
Upravuje povinnosti společností v oblasti náležité péče a zavazuje je k ochraně lidských práv a environmentálních standardů. Nakonec, stejně jako v mnoha jiných oblastech, „lumpové zůstanou lumpy“ a najdou si cestu, jak to obejít. Ti poctiví si naopak zoufají.
Aktuální nařízení o KIM v Rakousku je v tomto ohledu také horkým tématem. Pravidla pro poskytování úvěrů jsou tak přísná, že sen o stavbě domu zůstává pro mnohé jen snem, přestože by na to měli počáteční kapitál. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Pokud stát diktuje bankám, jak smějí poskytovat úvěry, a zodpovědní občané nesmějí rozhodovat o tom, kolik peněz chtějí na splátky získat, pak mě napadá jediný jev, který vše vysvětluje: přesunutí zodpovědnosti. Západní země mají tendenci regulovat věci, které by regulovány být neměly. Naštěstí se regulace KIM letos ruší a nebude se prodlužovat.
Zpochybňujete užitečnost pravidel a doporučujete totéž svým zaměstnancům. Jak moc mohu jako firma ignorovat předpisy?
Samozřejmě nelze ignorovat předpisy. Měli byste si však každý z nich zkontrolovat a zjistit, zda se jedná o ustanovení „musí“ nebo „může“. Rakušané a Němci mají tendenci vnímat směrnice jako povinnost.
Automatizace, digitalizace, správa rozhraní – společnosti dnes mají k dispozici různé prostředky, jak sobě i svým zákazníkům usnadnit práci. Využívají se takové nástroje ve společnosti SIH a jak dobře je zaměstnanci přijímají?
Začněme tématem digitalizace. Potřebujeme ji a dnes už se bez ní neobejdeme, protože se toho po nás tolik chce – další statistika, další graf. Ale i zde je zapotřebí kritické myšlení. O co vlastně jde? Co nás posune dál? Tak se můžeme zaměřit na úkoly a nástroje, které mají skutečně smysl a díky nimž budeme úspěšní i v budoucnu.
Není digitalizace také generační záležitostí?
Je to samozřejmě také generační záležitost. Je důležité spojit zkušenosti starých lidí, kteří se stali úspěšnými i bez digitalizace, s nápady mladých. To vytváří podmínky pro to, aby se digitalizace nedělala jen pro digitalizaci samotnou, ale aby se posouvala vpřed tam, kde to má smysl.
„Redukovat věci je mnohem těžší než vytvářet pravidla.“
Jste zastáncem zjednodušování. Jak jednoduché to ve skutečnosti je?
Vezměme si příklad z každodenního života. Věci se v průběhu let hromadí. Je snazší je posbírat než uklidit. Stejné je to i v profesním životě. Musíte se umět vědomě oddělit od témat, statistik a činností, abyste mohli pracovat efektivněji a soustředěněji.
Lidé se rádi drží osvědčených vzorů. Zjednodušení procesů znamená změnu. Co dělají vaši zaměstnanci s větou „Udělejte to zase jednodušší!“?
Začněme od začátku. Protože jsme stále na úplném začátku, stejně jako v případě jiných témat, která se v naší firemní kultuře již dobře zabydlela.
Jaká témata zde přesně řešíte?
Dobrým příkladem je oběhové hospodářství, tj. uznání toho, že odpadní materiály mohou být také recyklovatelnými materiály. Na začátku se na nás někteří lidé dívali skrz prsty. V mnoha firmách trvá měsíce, někdy i roky, než si všichni uvědomí užitečnost nějaké inovace nebo nového směru. Jakmile to po nějaké době všichni pochopí, zavede se to do praxe. Stejně jako oběhové hospodářství a ochrana zdrojů v naší společnosti. Víme, že suroviny na Zemi jsou omezené a je třeba je využívat zodpovědně, aby se dobře žilo i budoucím generacím. Ti, kteří využívají zdroje šetrně, nejen šetří peníze, ale také snižují emise. Z toho mají prospěch všichni – a je to skutečná investice do budoucnosti. Dokonce bych řekl, že jsme v tom nyní opravdu dobří. K tomuto přijetí samozřejmě nedojde ze dne na den.
Jak často ve firmě nastolujete otázku zjednodušení?
Znovu a znovu. Zrovna nedávno na vánočním večírku. Samozřejmě se nám také dostává udivených pohledů od vedení, když říkáme: „Na normy kašlete!“. To je samozřejmě odvážné zjednodušení našeho apelu. Ve skutečnosti jde o zpochybňování vlastního jednání. Stejně jako o pravidlech, která dodržujeme ze zaslepenosti a zvyku. Můj přístup je následující: Zvažte prosím, zda je daná činnost smysluplná. Pokud nám nic nepřináší, zkuste se bez ní obejít.
Takže jsme zpátky u úklidu – máte nějaké užitečné tipy?
Redukce věcí je mnohem obtížnější než jejich přivedení na svět. Jediné, co zde můžete udělat, je cvičit se v pravidelném kladení otázek. Tato teorie se časem osvědčí. Vyprázdnění umožňuje procesy opět zjednodušit. Jak jsem řekl, jsme stále na začátku. Naši zaměstnanci si nejprve musí vytvořit představu a ochotu zpochybňovat nejen ostatní, ale především sami sebe a činnosti, které se naučili.
Kdo je oprávněn usnadnit vyřizování záležitostí ve společnosti SIH? Kdo může prokázat potenciál pro změnu? Každý jednotlivec?
Ano, to je můj apel. A na každého jednotlivce. Jen ten, kdo něco dělá, může nejlépe posoudit, jak to zjednodušit. Můj jasný vzkaz zní: pokud máte pocit, že je něco zbytečné, proberte to se svým přímým nadřízeným. Pokud o tom váš přímý nadřízený nebude chtít zpočátku slyšet, pak to prosím nevzdávejte hned, ale pokračujte v tom. Neděláme nesmyslné věci.
Poselstvím je převzít odpovědnost a nedělat věci naslepo. Jaké otázky by si tedy vaši zaměstnanci měli pravidelně klást?
Velmi jednoduchá otázka, která se však opakovaně objevuje: Proč to potřebujeme?
Poslední otázka: „Make it simple again!“ nebo zkráceně MISA. Zbožné přání, nebo žitá realita v SIH?
Mým cílem je především vytvářet povědomí a povzbuzovat všechny zaměstnance SIH k pravidelné kritické kontrole. Nenechte se zmást domnělou složitostí – ne vše, co se zdá složité, je automaticky rozumné nebo inteligentní. Odvaha k jednoduchosti je na denním pořádku! Takže „Udělejte to zase jednoduché!“, společně!
